Fotky z Mexika - Co vám turistický zájezd neukáže a nevysvětlí

Fotky z Mexika? Těch je internet plný. Pyramid a jiných klíčových turistických zážitků už taky bylo a ještě bude, zato ponor do mexické každodennosti je mnohem těžší najít.

Proto jsme pro vás připravili “trochu jinou fotogalerii” z našeho soukromého archívu. Je rozdělená do několika sekcí podle tématu a každá fotka má popisek, kterým se “dostanete do obrazu”. Obrázky si můžete rozkliknout a prohlédnout zblízka.

A prvním (a zcela zásadním) tématem je:

Mexičané pospolu

Několik ukázek toho, jak se Mexičané sdružují, jaké je jejich soužití, a co k tomu potřebují.

Na málokterém stereotypu kolem Mexika je tolik pravdy jako na tom, že Mexičané se rádi baví. Fiesta, to je cesta. I když osobně znám v Mexiku řadu lidí, kteří párty nevyhledávají, naprostá většina lidí poměřuje jak sebe, tak ostatní, podle jejich schopnosti odvázat se a nekazit zábavu. Někdo to raději praktikuje v rodině (ta většinou čítá několik desítek nejbližších příbuzných), jiný zase mezi přáteli a známými. Někomu vyhovují menší sešlosti v deseti lidech, jiný zase akce pod sto lidí neuzná hodny pohledu. Někdo jiný si zase užívá všechny modely dohromady. Někdo si rád popovídá, jiný rád napije, zazpívá a zatančí.

Mexiko, to jsou hlavně lidé, co tráví čas pospolu, zatímco zavírat se o samotě je podezřelá praktika. Lidé se rychle seznamují a navazují přátelství, která sice nemusejí mít dlouhého trvání, ale ve chvíli vzniku jsou ryzí.

Piñatárna – seženete tam piñatu na dětskou oslavu, naplníte sladkostmi a jde se rozbíjet (Querétaro, stát Querétaro).

Bude fiesta – skoč koupit piñatu! (San Cristóbal de las Casas, stát Chiapas)

Piñata jako vánoční dekorace – spadne-li vám na hlavu, nic se neděje, skoro nic neváží (Pátzcuaro, stát Michoacán).

Dekorativní piñatky kolem vánoc jsou i při kostele (Atarasquillo, stát México).

Indiánská svatba mezi Otomíi (San Cristóbal Huichochitlán, stát México)

Tradiční průvody při slavnostech, zde Guelaguetza (Oaxaca, stát Oaxaca)

Vesnický fotbal v horách (Raíces, stát México).

Vesnický fotbal v pralese (Agua Azul, stát Chiapas).

Když přijdete na mši pozdě a už se nedostanete dovnitř (Atarasquillo, stát México).

V muzeu s ratolestmi. Dnešní rodiny mají už jen kolem tří (Cuernavaca, stát Morelos).

Barbacoa čili celá kráva v jednom obřím hrnci. Neodmyslitelná součást vesnických oslav (San Francisco Xochicuautla, Estado de México)

Comal, mexická plotýnka předkolumbovského původu na smažení a ohřívání jídla. Když se sejde hodně lidí, je třeba comal velikánský (San Cristóbal Huichochitlán, Estado de México).

Den, kdy je slečna uvedena do společnosti. Patnáctiletá oslavenkyně (quinceañera) a její chambelanes čili pánský doprovod, u čestného stolu (San Francisco Xochicuautla, Estado de México)

Mezi barvami a šedivostí

Že Mexiko jsou barvy a chutě se říká často. Jenže je to jen nálepka bez hlubšího smyslu. Barvy totiž můžou vyniknout pouze v kontrastu s absencí barev, a o tom je právě tento oddíl. Moderní a stále globalizovanější Mexiko je totiž poznamenáno šedivostí cementu a betonu. Najdete v něm stopy překotné industrializace – narychlo “vykvašené” neomítnuté stavby, silnice a dálnice, ošklivé nadjezdy a podjezdy… Zkrátka urbanizaci beze smyslu, kde chybí jak čas, tak peníze na zamyšlení nad estetickými záležitostmi.

Kde jsou tedy ty příslovečné barvy? Tam, kde modernizace zanechala mezery. Barevné je všechno tradiční. Všechno, co má kořeny v minulosti, kdy si lidé sami vyráběli to, co potom používali v domácnosti, a do čeho se odívali.

Vezměte si třeba, jaké je pojetí krásy mezi indiánským národem Wixárika – souvisí s krajinou kolem a souladem, s jakým si žena dokáže nakombinovat barvy ve svém tradičním kroji. Krásná není osoba jako taková, nýbrž způsob, jakým dokáže zharmonizovat svůj oděv, který ale zároveň odjakživa nachází inspiraci v přírodě kolem. Člověk, komunita, příroda a krása jsou jedno a to samé. A to všechno dohromady jsou barvy.

Tradiční domy na pozadí nové zástavby (Guanajuato, stát Guanajuato).

Nedokončené fasády – zepředu barva, z boku cihly (Cuernavaca, stát Morelos)

Beton a povislé kabely vs. šťavnaté agáve čili maguey (Metepec, stát México)

Přívětivá kamenná šeď starého kostelíka v ranním oparu a roj vlaječek (Zinacantán, stát Chiapas)

Není nad starou ulici plnou starých barevných domečků, když je po dešti a mraky jsou nízko (San Cristóbal de las Casas, stát Chiapas)

Ovoce nelže a barevně ho nelze ztlumit ani uprostřed rušné ulice (Jojutla de Juárez, stát Morelos)

Na trhu je vždycky hlučno, horko a barevno (Tenango, stát México).

I ošklivý dům jde oživit ozdobami z pálené hlíny (Metepec, stát México)

Nejsou hosté, ale aspoň máme barevné židličky a není tu tak smutno (Villa Guadalupe, Ciudad de México)

Barevná keramická umyvadla – i na WC musí být veselo! (Cuernavaca, stát Morelos)

A co teprve barevné kachlíky při sprchování! (Taxco, stát Guerrero)

Poslední tradiční dům z cihel adobe v ulici se nechce vzdát svých poloopadaných kachliček (Metepec, stát México).

Západ slunce skrz největší soubor vitráží na světě: Cosmovitral (Toluca, stát México)

Jacaranda, fialový asijský strom (Ciudad de México)

Rohože, krásné levné rohože! Anímese! Tu lebku si nevezmete? (Taxco, stát Guerrero)

Pochutiny po oaxacku. Kobylky v chilli, kobylky přírodní a obalované smažené rybičky (Oaxaca, stát Oaxaca)

Smršť alebrijes, fantastických divoce pomalovaných dřevěných zvířátek (Mitla, stát Oaxaca)

Detail tsotsilského indiánského kroje (Zinacantán, stát Chiapas)

Tradiční huipil, dnešní podoba předkolumbovského dámského oděvu (Oaxaca, stát Oaxaca)

Strom života, tradice z pálené hlíny. (Metepec, stát México)

Tsotsilské výšivky vyhotovené na šicím stroji. Prý je to rychlejší, než ručně jehlou (San Juan Chamula, stát Chiapas)

Tsotsilský brokát. Nejde o výšivky, ornamenty se vkládají souběžně s tkaním látky (San Andrés Larraínzar, stát Chiapas)

Na jakých výdajích se v Mexiku nikdy nešetří? Na výzdobě fiest. Zde okvětinovaný kostel při příležitosti mše a narozeninové oslavy 15leté slečny, což je v Mexiku důležitý životní mezník (San Francisco Xochicuautla, Estado de México)

Talavera (technika výroby keramiky) a tradiční kachlíky na dně fontány v bývalé haciendě (Chautla, Puebla)

Šedivé město oživené při příležitosti Dne mrtvých vlaječkami z vystřihovaného papíru (papel picado). Jde o tradici s předkolumbovskými kořeny (Toluca, Estado de México)

Graffiti se dvěma emblematickými sopkami Popocatépetl a Iztaccíhuatl, oživení ošklivé šedivé zdi (Amecameca, Estado de México)

Spojnice mezi staletími

V Mexiku a jeho současné kultuře se nejde vyznat, pokud se člověk neorientuje v jeho spletité historii. Mexiko je vrstevnatá země, která leží na indiánských civilizačních základech z dob před příchodem španělských dobyvatelů.

Tyto základy se v různých podobách promítají do 21. století. Buď jako pozůstatky dávné minulosti (archeologické zóny, kde se odhalují předkolumbovská města), jako průsečík evropské a indiánské skutečnosti z dob španělského dobývání (třeba tabulka na jistém domě v hlavním městě, která ohlašuje, že právě zde došlo k legendárnímu setkání Moctezumy a Hernána Cortése), nebo v podobě dnešních potomků původních amerických civilizací (Mexiko obývá přes šedesát indiánských národů, které žijí převážně v komunitním uspořádání).

Mexiko si pak ke konci španělského koloniálního režimu (začátek 19. století) prošlo chaotickým a násilným hnutím za nezávislost a překotně se snažilo vytvořit si cosi jako národní povědomí. To je ovšem utopická aspirace právě kvůli oné již zmíněné vrstevnatosti, díky které je mexický národ spíše uměle propojenou mozaikou, kde mnohé kousky nemají mnoho společného.

Oaxacké tradiční kroje “na návštěvě” v hlavním městě. Mexičané jsou vlastenci a rádi pozorují tradice své země, i když ne všichni se jich účastní (Ciudad de México)

Oltář “moderních” Aztéků čili nadšenců pro předkolumbovskou kulturu. Mají ji nastudovanou, i když po 500 letech v ryzí podobě samozřejmě neexistuje (Ciudad de México)

Původní Tenochtitlán pohřbený pod dnešním hlavním městem. Zde ve 20. století odkrytý Templo Mayor, hlavní aztécký chrám. Bývalé tenochtitlánské náměstí a dnešní náměstí Zócalo se téměř dokonale kryjí (Ciudad de México).

Nikdo z této vesnice se nepozastaví nad tím, že na něj shora shlížejí pyramidy. Postavil je národ Matlatzinca a po něm národ Mexica (zjednodušeně řečeno Aztékové). Stavby byly v sutinách a dnes jsou z velké části znovusestavené archeology (Teotenango, Estado de México)

Matka a syn si prohlížejí reprodukci slavné nástěnné malby od Jorge Gonzáleze Camareny, El Abrazo (Objetí). Zpodobňuje okamžik, kdy se vzájemně prokláli meči španělský Conquistador a aztécký orlí bojovník (Ciudad de México)

Chapultepec kdysi byl les, kam vládcové Tenochtitlánu jezdili lovit za město. Dnes je to park v srdci metropole, se svými skoro 700 hektary jeden z největších na západní polokouli (Ciudad de México)

V tomto augustiniánském klášteře založeném 20 let po španělském dobytí je do nejmenšího detailu znázorněna místní fauna a flóra (Malinalco, Estado de México)

Indiánské baroko. Kostelíky s výzdobou od indiánských architektů, kteří těmto církevním stavbám vtiskli vlastní synkretickou podobu a symboliku (San Francisco Acatepec, Puebla)

Voladores, létající hudebníci ze států Puebla a Veracruz, jsou prastará tradice s kosmogonickým významem z předkolumbovských dob. Dnes často jen atrakce pro turisty (Ciudad de México)

Patnáctiletá oslavenkyně na mši. Katolická mše, waltz a krinolína je evropský přídavek k této původně předkolumbovské tradici, kdy se z dívky stávala žena (San Francisco Xochicuautla, Estado de México)

Šachy s figurkami inspirovanými předkolumbovskými sochami. Starožitnost v malém vesnickém muzeu (Fresno, Estado de México)

Ceremoniální centrum indiánského národa Mazahua. Udržování tradic původními obyvateli pět set let od španělského dobytí (Fresno, Estado de México)

Pouliční umělec vytváří na chodníku v reálném čase reprodukci obrazu “La leyenda de los volcanes” (Legenda o sopkách) od malíře Jesúse de la Helguery, na němž aztécký bojovník Popocatépetl stráží tělo své zesnulé milé Iztaccíhuatl (Ciudad de México)

Kompletní ženský kroj indiánského národa Mazahua. Ten je už na vesnici málokdy k vidění, a tak ho spíše předvádějí na různých kulturních akcích (Toluca, Estado de México)

Středověký festival. Představa, jakou mají v Mexiku o evropském středověku (La Marquesa, Estado de México)

“Danza de los quetzales” neboli Kvesalí tanec ze státu Puebla. Zde předváděn na kulturní akci v metropoli, kam tanečníky dopravili z jejich vesnice autobusem (Ciudad de México)

Čokoláda po mexicku. Tabulkovou čokoládu mexické výroby prakticky neseženete, zato tekutá je tradice. Buď se servíruje horká (na bázi mléka či vody) nebo studená, s příměsí mletých semen a luštěnin, jako na fotce (Tlaxcala)

Moderní Aztékové čili hnutí nadšenců za obnovu předkolumbovských tradic (Ciudad de México)

Vládce a básník Nezahualcóyotl z města Texcoco, významná postava mexických dějin krátce před dobytím Španěly. Zde znázorněn v idealizovaném poevropštěném pojetí (Ciudad de México)

Afrikán je už od předkolumbovských dob symbolem smrti a dnes reprezentuje Den mrtvých. Kolem Dušiček jsou ho trhy plné (Pátzcuaro, Michoacán)

Babička v tradičním huipilu (ručně tkaném a vyšívaném ženském oděvu předkolumbovského původu) si poněkud netradičním způsobem otvírá cestu mezi turisty během oslav Guelaguetzy (Oaxaca)

Oslavy Dne nezávislosti v polovině září ve středním Mexiku. Městem prochází desfilé s tématem patriotismu a lidé ozdobení doplňky v barvách trikolóry a v imitacích národních krojů se tlačí po obou stranách ulice (Toluca, Estado de México)

Pouliční prodavačka a její vnučka obalená symboly Mexika na Den nezávislosti (Toluca, Estado de México)

Den mrtvých je krásná ukázka synkretismu mezi prehispánským a evropským pojetím smrti. Veselé kostřičky Catrinas jsou teprve ze začátku 20. století (Toluca, Estado de México)

“Artesanías” neboli uměleckořemeslné výrobky v pravém slova smyslu nejsou v Mexiku něco, co by patřilo do uměleckých galerií. Jsou to předměty každodenní potřeby s tím rozdílem, že jsou ručně vyrobené a najdete je jak v městských domácnostech, tak na vesnici (Metepec, Estado de México)

Folklórní balet (ballet folklórico) je termín, který označuje představení souboru tradičních tanců. Některé tance jsou regionální, jiné přímo lokální, a většina je v různých částech Mexika dosud živá (Metepec, Estado de México)

Mexický Den mrtvých je dnes promíchán s halloweenskými zvyky. Veselé kostřičky jsou mexické a neděsí. Pavučiny, čarodějnice a příšery jsou americké (Toluca, Estado de México)

Po dlouhém šplhání pralesem k pyramidě, troška odpočinku. Aztécká pyramida coby lavice pro unavené turisty (Tepoztlán, Morelos)

Villa Guadalupe, místo, kde se indiánu Juanu Diegovi poprvé zjevila Panna Marie Guadalupská, patronka Mexika. Vedle původní baziliky, nakloněné na stranu kvůli měkkému terénu, bazilika nová, moderní, která vzhledem připomíná cirkusové šapitó (Ciudad de México)

Tradice na prodej

Různé způsoby přemostění staletí, dokonce tisíciletí, si můžete prohlédnout v předchozí galerii. Zajímavým aspektem této problematiky je ale také to, jak se s mexickými tradicemi zachází komerčně. Tedy nejen to, jak je samotní Mexičané prožívají, ale také jak je nabízejí lidem zvenku, zejména zahraničním návštěvníkům a všeobecně turistům.

Způsob života je způsobem života jen do té doby, než ho uzavřeme do muzea a uděláme z něj exponát, tedy něco, pro co už ve 21. století není v běžném každodenním fungování místo. V České republice si tímto procesem prošla velká část lidové kultury, ze které dnes zbyl “folklór”, čili ostrůvky zvyků, odívání, hudby, a tak podobně. K těmto ostrůvkům mají různí lidé více či méně “záchranářský” postoj, ale kromě několika babiček a dědečků už v Čechách málokdo považuje lidové tradice za přirozenou součást svého života, a to i na vesnicích.

V Mexiku je to jinak, protože globalizace tam postupuje po svém a společnost je mnohem různorodější, než v České republice. Česko by se do Mexika vešlo pětadvacetkrát a celá jeho populace představuje pouhou polovinu obyvatel jeho hlavního města. V Mexiku tedy můžeme najít oblasti, zejména ve městech, kde je životní styl i způsob myšlení velice podobný tomu evropskému, ale také se v těch samých městech setkáme se sektory společnosti, které z evropského úhlu pohledu žijí na pomezí chudoby (i když se řadí do nižší střední třídy), nebo s lidmi, kteří do měst emigrovali z venkova a jejich mentalita tomu odpovídá. Do měst v posledních desetiletích migruje také velké procento lidí z indiánských komunit.

V Mexiku se částem měst, která svým tradičním stylem života připomínají venkov, říká “barrios”. Jsou to ty nejstarší čtvrtě z dob, kdy města připomínala větší vesnice a ještě nebyla rozvinutá v dnešním slova smyslu. Oproti “barrios” máme “colonias”, což jsou nově přistavěné části měst, kde je život méně tradiční a modernější.

A potom samozřejmě máme rozlehlý mexický venkov, kde se setkáme s lidmi různého etnického původu, kde se zvyky udržují více než ve městech, a které navíc odpovídají regionu. V každé vesnici najdete jiný kroj (pokud ještě existuje), jinou tradiční aktivitu (zaměření na jisté řemeslo), jiného svatého patrona a často i jiný jazyk, kromě všudypřítomné španělštiny i místní indiánský.

Tradice jsou proto v Mexiku součástí běžného života a pro mnoho lidí jsou tak samozřejmé, že je ani nenapadne, že “jinde by se to mohlo dělat jinak”. Není to folklór, je to způsob života. A ten se dá samozřejmě prodat turistům, kterým to všechno přijde ukrutně exotické…

Vykoupat se pod mayskými pyramidami – sen každého hledače exotiky (Tulum, Quintana Roo)

Fotka z výletu: jako pravý charro čili honák. Mexické stereotypy nejsou jen pro cizince, ale i pro samotné Mexičany (Ciudad de México)

Boutique a designové galerie, které “přepracovávají” tradice, aby se líbily zahraničním turistům. Pokud je tradiční kroj příliš pestrobarevný, vytvoří se adaptace v přijatelnější barevné škále i střihu (Oaxaca, Oaxaca)

Indiánské paní prodávají ručně tkané rebozos (tradiční široké šály) před kostelem Santo Domingo. Vstávat ve tři ráno, přepravit se z vesnice do města, prodat co nejvíc turistům a pozdě v noci zase zpátky domů (Oaxaca, Oaxaca)

Alebrijes jsou dřevěná fantastická zvířátka pomalovaná precizně provedenými ornamenty v zářivých barvách. Ještě před 50 lety to byly přírodní dřevěné hračky pro místní děti, časem se z nich stala obživa celé vesnice a dnes reprezentují mexická umělecká řemesla. Současný design alebrijes závisí víc na poptávce uměleckých galerií a zahraničních zákazníků, než na kreativitě samotných umělců (San Martín Tilcajete, Oaxaca)

Mariposa monarca neboli monarcha stěhovavý každoročně putuje přes celý americký kontinent. V Mexiku po 4 tisících kilometrech přezimuje a pak se vrací zpět na sever, aby se rozmnožil. Podívaná láká turisty, protože stromy, skály, všechno je obaleno motýly. Poletujících monarchů je také plný vzduch a ti, kteří pomřou, vytváří na zemi koberec (El Rosario, Michoacán)

Američtí turisté si fotí mladou indiánskou maminku v tradičním huipilu s miminkem. Za tento typ fotek se někdy musí zaplatit, jindy se místní nechají vyfotit zadarmo, jiní naopak odmítnou (Oaxaca, Oaxaca)

Paní z vesnice Teotitlán del Valle předou své překrásné dekorativní koberce přímo na verandě obchodu (Oaxaca, Oaxaca).

Turista si během průvodu Guelaguetza fotí tanečnici, která mu ráda zapózuje (Oaxaca, Oaxaca)

Přímo na pláži na Mayské riviéře postavili tento obří monument předkolumbovské míčové hře pok-ta-pok. Poloostrov Yucatán žije převážně z cestovního ruchu a turistům nabízí všechno na jednom místě, dokonce i umělé pyramidy. Prodává se zde líbivé, zjednodušené a velmi neautentické Mexiko (Playa del Carmen, Quintana Roo)

V zábavním parku Xcaret každý večer probíhá velkolepé představení pro turisty. Mexická historie je v něm vylíčena jako porážka původních náboženství tím katolickým, a poté jako mírumilovné a přátelské soužití mezi původními obyvateli a jejich španělskými dobyvateli v dobách kolonie. Dnešní Mexiko potom jako pestrobarevný šťastný národ, který pořád jen zpívá a tančí. O konfliktech radši ani slovo (Xcaret, Quintana Roo)

Tsotsilské paní z vesnice Zinacantan, které prodávají drobné ruční výrobky turistům na náměstí ve městě San Cristóbal. Za nimi je na zdi graffiti EZLN neboli zapatistů, známého ozbrojeného hnutí za indiánská práva (San Cristóbal de las Casas, Chiapas)

“Pane, oblékneme vám manželku.” Tsotsilské paní mají pro turisty připravené kompletní kroje a naučí vás, jak si je správně obléknout. Například jak si správně zajistit skládací sukni v pase vyšívaným pásem (San Juan Chamula, Chiapas).

Aztécký kalendář, i v zahraničí známý motiv pocházející z archeologických vykopávek v hlavním městě Mexika. Zde vetkaný do kulatého ubrusu na stolek do obýváku (Teotihuacán, Estado de México)

Město: modernizace o překot

Bolero neboli čistič bot. Byznys je přenosný (Ciudad de México)

Salón, kde si oslavenkyně při příležitosti svých 15. narozenin může pronajmout nebo zakoupit pestrobarevné šaty s obří krinolínou. Bez nich by oslava “quinceañera” nebyla to pravé ořechové (Cuernavaca, Morelos)

Pouliční psiska jsou součástí urbánní krajiny. Někteří mají majitele, ale bloumají si volně, jiní nepatří nikomu. Všichni se nekontrolovatelně množí. Jsou zvyklí na kopance, takže si na člověka většinou netroufnou, i když výjimky se najdou (Taxco, Guerrero)

Mercado čili trh. Improvizované stánky, jídlo, ovoce, zelenina, maso, domácí potřeby, oblečení, hračky, hlasitá hudba. Jídlo se připravuje a konzumuje značně nehygienicky. Pouliční supermarket nejen pro chudší vrstvy, každý Mexičan si tu atmosféru užívá (Ciudad de México)

Casa de los azulejos (Kachličkový dům) je slavná koloniální stavba v centru metropole, která patřívala významné šlechtické rodině. Dnes v ní sídlí řetězec restaurací a zákazník si může představit, jaké by to bylo v něčem takovém bydlet (Ciudad de México)

Omítnuto zepředu, z boku a zezadu nic. Mexické potěmkinovské vesnice (Peña de Bernal, Querétaro)

Atmosféra na náměstí. Ve městech bývá živo celý týden a o víkendech obzvláště. Na náměstích jsou stánky, hudba, akce, lavičky na posezení, nezbytný quiosco neboli altánek (Taxco, Guerrero)

Acapulco je příjemné prázdninové místo pro movité a tvrdá práce pro ty chudší. Tito chlapci turistům na pláži pronajímají koně (Acapulco, Guerrero)

Moderní mexická architektura se dá shrnout jedním slovem: krabice. V Mexiku neznají sedlové střechy a domy mají ploché tzv. azoteas. Rodinné domky, které převládají i ve městech, jsou jednopatrové. Vyšších nebo přímo výškových budov je relativně málo. Mexická města rostou do šířky, ne do výšky (Ciudad de México)

Chodník a na něm pohozený list novin. “Kriminalita je na vzestupu”, hlásá titulek (Metepec, Estado de México)

Poněkud apokalyptické městské zátiší za budovou, kam se (obvykle) nikdo nedívá (Metepec, Estado de México)

Na jaře a na podzim rozkvétají jacarandas, fialové asijské stromy, kterými jsou osázeny třídy v hlavním městě. Mexická metropole tím při pohledu shora získá jakési fialové žíly (Ciudad de México)

Kabely. Jsou jich celé svazky a visí relativně nízko. Část funguje, část ne. Sem tam se některý utrhne a zůstane viset, nezbývá než doufat, že není pod proudem (Metepec, Estado de México)

A ještě jednou klasicky mexické šetření na omítce (Metepec, Estado de México)

Mexický provoz a jeho “logické” řízení. Když je třeba posekat trávu na ostrůvku uprostřed jedné z nejrušnějších místních ulic, tak zásadně uprostřed týdne ve špičce (Toluca, Estado de México)

Růst měst je nekontrolovatelný. Stavební povolení existuje na papíře, v praxi se mu většina lidí vyhýbá. Domy se staví rychle, spíše nekvalitně a velmi často improvizovaně (Oaxaca, Oaxaca).

Vysoká kriminalita v člověku probouzí chuť se doma zabarikádovat. Jednou z nejúčinnějších metod je posázet zeď pozemku skleněnými střepy nebo kaktusy (Taxco, Guerrero)

V šedé zóně ekonomiky, bez pracovní smlouvy, sociálních jistot a zdravotního pojištění, žije až 40% Mexičanů. Velká část z nich jsou pouliční prodavači. Tito lidé žijí doslova ze dne na den (Oaxaca, Oaxaca)

Topes neboli retardéry, ty jsou v Mexiku fenomén. Je to jediný způsob, jak omezit rychlost, protože značky lidé nerespektují. Tato příkrá ulice se strmým spádem se proslavila tím, že má hned sedm retardérů (Toluca, Estado de México)

Je 5 hodin ráno a první obchod v ulici otvírá. Je to výrobna a prodejna tortil, bez kterých se neobejde žádná snídaně, oběd ani večeře (Toluca, Estado de México)

Probouzí se Monterrey, město v poušti sevřené horami. Ještě nedávno to byla rušná metropole, dnes kvůli obavám z narkomafiánů vyprázdněná a ospalá (Monterrey, Nuevo León)

Hlavní město pokrývá celé jedno údolí. Vchod do něj stráží dvě sopky, Popocatépetl a Iztaccíhuatl, mezi kterými do něj vešel už Hernán Cortés, když se chystal vykořenit aztécké panství (Ciudad de México)

Tak to vypadá, když se Mexičanům dá o vánocích k dispozici sjezdovka. Musí na ni s instruktorem, i když má nějakých 30 metrů. Sníh je v Mexiku hlavně na vrcholcích hor a prakticky nikdo ho neviděl padat z nebe v podobě vloček (Ciudad de México)

Venkov: daleko od všeho a od všech

Obdělávání pole “postaru” přímo v globalizovaném středním Mexiku. Města a venkov jsou dva různé světy, které dělí celá staletí (Zacango, Estado de México)

Dotazníkové šetření Fakulty ekonomie v sociálně vyloučené oblasti pod sopkou Xinantécatl (Raíces, Estado de México)

Celá rodina pracuje na poli (Raíces, Estado de México)

Kůň je na venkově i dnes často nejpraktičtější dopravní i přepravní prostředek (San Francisco Xochicuautla)

Mercado čili trh (El Oro, Estado de México)

Ulice bez asfaltu, bez domů kolem, ale přesto má značení (San Francisco Xochicuautla, Estado de México)

Když se blíží fiesta svatého patrona vesnice, portály kostelů se pokryjí “arcos” čili oblouky z květin nebo tematických předmětů. Zde hliníkové nádobí (San Mateo Texcalyacac, Estado de México)

V koloniálních dobách velkou část půdy v zemi ovládaly haciendy, velkostatky bohatých rodin. Dnes jsou z nich muzea a hotely (Chautla, Puebla)

Na venkově se pěstuje to, co je pro daný region typické. V Oaxace je to agáve, ze kterého se připravuje tradiční alkohol mezcal (Nochixtlán, Oaxaca)

Vedle kohoutích zápasů velmi oblíbená vesnická zábava – charrería čili jezdecké umění honáků (Temoaya, Estado de México)

Když žijete na jezerním ostrově, rybolov je pro vás zásadní (Janitzio, Michoacán)

Lidé se připravují na Den mrtvých. Vesnický hřbitůvek se už brzy pokryje afrikány, svícemi a obětinami (Janitzio, Michoacán)

Silniční provoz se musí zastavit a ustoupit katolickému procesí, které tudy zrovna prochází (Santiago Tianguistenco, Estado de México)

Mexické vesnice jsou povětšině neuspořádané a váhají mezi tradičními domky ze sušených cihel a moderní neúhlednou cementovou zástavbou (Calixtlahuaca, Estado de México)

Jedeme na trh, naložíme kozu/ovci/koně na korbu (Calixtlahuaca, Estado de México)

Indiánské komunity spravují vlastní komunální pozemky. Pokud se na nich vyskytuje něco krásného, například zkamenělý vodopád, mohou vzít cestovní ruch do vlastních rukou a samy si ho spravovat (Hierve el Agua, Oaxaca)

A ještě jednou orání na poli, tentokrát na jihu země (Hierve el Agua, Oaxaca)

Výhled z terasy jednoho prostého venkovského domku na úsvitu (San Sebastián Carboneras, Estado de México)

Indiánské kostelíky, které mají s katolickým náboženstvím jen málo společného, některé byly dokonce odsvěceny (San Andrés Larraínzar, Chiapas)

Když žijete vedle dálnice, po které často projíždějí turisté na jih, vzbudí to ve vás zvědavost (Tehuacán, Puebla)

Je vlhko a zataženo, dálnice pralesem působí nehostinně, od vesnici k vesnici daleko (Malpaso, Chiapas)

Trávení volného času uprostřed ničeho. Život si jen tak plyne (Malpaso, Chiapas)

V srdci každé vesnice je kostelík a kolem něj se točí místní život (Tlaxcala)

Poklona před symboly

Mexiko je země, kde lidé málokdy zpochybňují autoritu – rodičů, církve, úřadů, národní ideologie, politických stran… Na jednu stranu se Mexičané jen neradi nechávají kontrolovat a svazovat pravidly, ale na stranu druhou nemají tendenci na systému své země nic zvláštního měnit.

Nekontrolovanost se týká zejména jejich každodenního života – jet si devadesátkou centrem města, vyhazovat smetí, kde se člověku zlíbí, pořádat veliké a hlučné párty bez ohledu na sousedy a tak podobně. Toto je mexický koncept svobody. Ale zájem o veřejný život země je u nich mizivý. Když jim banky nastaví hypotéční úroky, kvůli kterým dům zaplatíte dvakrát, nepřijde jim na tom nic zvláštního. Když jim na úřadě předloží papírování na pět dní, i když je to proces plný zvůle a absurdit, který by šel vyřešit mnohem snáz, nikdo neřekne ani slovo.

Je to zvláštní paradox mezí svobodou a kontrolou, díky kterému může Mexiko naoko fungovat jako demokracie a zároveň být ve skutečnosti autoritativním režimem. Snad právě díky důrazu na každodenní život a současnost jsou Mexičané tak uvolnění a usměvaví. Do budoucnosti nahlíží málokdo, důležitý je dnešek.