Jak vidí Češi Mexiko? Čeho si my Češi na Mexiku všímáme? Co nám připadá jiné, fascinující nebo i šokující?
Těm, co v Mexiku nebyli, o tom popovídá třiadvacet krajanů, z nichž část v Mexiku trvale žije. Projděte si jejich fotky a komentáře!
„Co ti povědělo Mexiko?“ je český dialog s Mexikem prostřednictvím fotografií, který jsme sestavili kvůli jisté interkulturní výstavě. Oslovili jsme celkem 23 lidí, kteří Mexiko důvěrně a dlouhodobě poznali (mají tam rodinu, pracovali tam nebo studovali, či tam dokonce žijí), a pak jsme je požádali o laskavost:
“Pošlete mi, prosím vás, tři fotky z Mexika, které jsou podle vás pro tuto zemi nejreprezentativnější. A něco nám ke každé krátce napište, abychom věděli, proč je pro vás tak důležitá.”
Získaný materiál jsme zpracovali formou informačních plakátků. Mexičané se pak na této výstavě hodně naučili o tom, jak jejich zemi vidí lidé zvenku a mnohé to celkem překvapilo.
Jak Češi vidí Mexiko je jedna věc, druhá je, jak vidí Českou republiku Mexičané, ale tomu se budeme věnovat zase příště (na obrácené verzi tohoto experimentu už pracujeme!)
Petr (filolog, odborný asistent): Je těžké zachytit Mexiko jen na fotkách, protože na mě největší dojem zanechali lidé – jejich pohostinnost, uvolněnost, síla jejich rodinných svazků. A potom samozřejmě ohromná rozmanitost Mexika ve všech ohledech – bohatá kultura, tanec, kroje. Také jazyk, protože slyšet mexickou španělštinu mě vždycky jaksi pozvedne na duchu. A jednoznačně musím zmínit chilli, protože co jsem navštívil Mexiko, vařím mnohem pikantnější jídla. A také si vzpomínám na Den mrtvých, na kterém se mi nejvíce líbily ručně vyrobené tématické předměty.
Ana (lektorka): Můj hlavní z Mexika pocit je, že mezi Mexičany vyčnívám kvůli svému vzhledu – připadám si mezi nimi hrozně vysoká a bílá. * Něco velmi mexického: mexický Den nezávislosti ve městě Taxco a chlapeček přestrojený za mariachiho. * Takhle se v Mexiku slaví během vánočního období – rozbíjením piñaty.
Barbara (firemní poradkyně): Má nejoblíbenější kuchyně je asi ta ze státu Oaxaka. Dáváme si tam cvrčky s guacamole (avokádová pomazánka). Chutnají trochu jako pikantní arašídy, takže člověku ani nepřijde, že je to cvrček. Uděláme si z nich „tacos“ do kukuřičné placky a je to moc dobré. * Já s největším symbolem Mexico City, což je impozantní sloup s pozlaceným andělem nahoře, monument nezávislosti Mexika. Mexičané se pod ním scházejí na demonstrace, manifestace, svatby, oslavy patnácti let a Nového roku jako já. * Moje dcera Alma i já máme rády mexické zvyky. Třeba oltáře z květin a jídel, které Mexičane staví na Dušičky. Tady ten jsme našly v čtvrti San Ángel v Mexico City. Jindy se jezdíme podívat do malých městeček za Mexikem jako je Mixquiq, kde lidé sedí u hrobů a jedí společně s mrtvými,všude je cítit kadidlo a hřbitov záři rozsvícenými svícemi.
Barbara (pokračování): Mám ráda mexické barvy a radosti. Toto jsou balonky, strašně moc balonků, které se prodávají v parcích pro děti. * Na děstských oslavách je skoro vždycky „barvič obličejíčků“. Jeden mou dceru Almu pomaloval věnečky malých kvítečků. Pomalování se nesmí smýt, to by byl pláč a neštěstí, takže nám někdy vydrží i pár dní. * V Mexiku jsem si našla dobré přátele, kteří mě mají rádi a já je také! Tady jsme na oslavě narozenin kamarádky Maritzy. Oslavy jsou v Mexiku ve velkém, nechybí hudba, skoro vždycky živá, tanec, někdy i promítání fotek oslavence.
Běla (lékařka): Panna Marie Guadalupská je všude – v taxících, autobusech, domácnostech. Nikdo nikoho nenutí, aby si ji tam vystavil. Přijde mi, že je to hlavní spojovací článek mezi Mexičany, ať už jsou pratikující katolíci, protestanti nebo zkrátka věřící. Jenom je škoda, že vyobrazení Panny Marie se vyrábějí v Číně. * Fresky Diega Rivery jsem viděla před lety v Narodním paláci v Mexiku a vzpomněla jsem si, že jsem o jeho malbách na konci 60. let viděla krátký dokumentární snímek v televizi. Muselo to ve mě zanechat dojem, protože mi tehdy bylo asi dvanáct let a o moderním Mexiku jsem skoro nic nevěděla, ačkoliv mě už tehdy zajímala jeho předkolumbovská minulost. * Ruční výrobky se v Mexiku prodávají všude, na rozdíl od Evropy, kde se prodej soustřeďuje skoro stoprocentně v supermarketech. Musí být vyčerpávající pracovat jako umělecký řemeslník – když nějakého vidím, vždycky mám chuť si od něj něco koupit a přispět mu tím.
Daniela (konzulární asistentka): Chapulines jsou pro většinu lidí na světě exotická zvířátka, ale v mexické gastronomii jsou moc důležití, protože jde o předkolumbovské jídlo. * V některých částech Mexika je život velice těžký. I přesto lidé dále vyrábějí barevné rukodělné věci, které potom prodávají ve městech a vesnicích, aby si vydělali na živobytí. * Kde je trikolóra mexické vlajky, tam jsou i lidé pyšní na svou národnost. ¡Viva México, cabrones! Jak říkají Mexičané: kde se nají jeden, nají se i druhý. A já k tomu dodám: kde je jeden sloup veřejného osvětlení, tam najdete i sto kabelů.
Blanka (personalistka): Do paměti se mi vtisklo následující. Výhledy zarámované kabely. Lesy piñat. „Intimita“ na veřejných záchodcích se saloonovými dveřmi. Na návstěvě u Fridy Kahlo.
Marcela (historička): Dušičky neboli Día de muertos mi připadají reprezentativní symbiózou obou kultur. Je spojením křesťanských tradic s kulty a vírou předkolumbovských kultur. Soužití s dušemi se dostává na rovinu každodenního rytmu a respekt před smrtí prevládá nad strachem z ní, a to někdy až v komické podobě. Miluji to období.
Jana (překladatelka): Moje zkušenost s Mexikem je hlavně IPODERAC, organizace, která se snaží integrovat sociálně vyloučené mexické děti tím, že v nich rozvíjí pracovní, studijní a hygienické návyky, aby mohly začít nezávislý život. Mým úkolem bylo doprovázet tyto děti při jejich každodenních aktivitách.
Jiřina (bioložka): Bylo náročné vybrat jen pár fotek, protože mám z Mexika vybraných svých sto nejoblíbenějších. Ilustrují nejhezčí zážitky – skvělé lidi, klidný životní styl, fantastické tradice, pyramidy a přírodu, která mě naprosto ohromila.
Kristýna (filoložka a letuška): Mexiko je pro mě symbolem barev a chutí. Nadchla mě místní příroda, divoká, ale nádherná, ale hlavně kultura a přívětivost místních lidí. Mexiko je neskutecně rozmanitá země, kterou stojí za to dále poznávat.
Kristýna (tenisová trenérka): Mexiko je nádherná země plná veselých lidí, barev a slunce. Oslavy Dne mrtvých ve městě Guadalajara ve státě Jalisco. * Cuyutlán ve státě Colima – trošku jsme tam vypomáhali v centru pro ochranu želv a měli jsme možnost několik mláďat vypustit do oceánu. * Trh ve městě San Cristóbal de las Casas ve státě Chiapas. * Opuštěná pláž kousek od Cuyuatlánu v Colimě.
Lucie (analystka): Pro mě létající tanečníci „voladores“ představují mexickou tradici a připomínají mi jak dejiny a zvyky, tak obrázek, který si o těchto věcech dělají turisté, pro které je to jenom legrace a zábava, něco jako to typické sombréro a kaktus. Co se týce veselých koster „catrinas“, vždycky mi připomenou rozdíl mezi tím, jak chápou smrt Evropané a Mexičané. A taky často vzpomínám na to, jaké jsou v Mexiku davy lidí.
(Markéta (obchodní vedoucí): Mexiko Jeho noci za zvuku bolera Plné přírodních krás Něžné a vítající S tolika extrémně surealistickými detaily Zapíše se vám do paměti navěky
Markéta (překladatelka, odborná asistentka): Víc než předkolumbovské monumenty a městský prostor (jakkoli jsou esteticky zajímavé) mě v Mexiku přitahoval každodenní život místních lidí, jak ho člověk pozoruje na ulici. Když fotím, zajímá mě především subjektivní emocionální prožitek, ať už zprostředkovaný barvami nebo kompozicí, a vždy podepřený pokorou před tím, co dokumentuji – má zásada je nikoho neobtěžovat, uměle nestylizovat výjevy, zachycovat lidi, jako bych mezi ně patřila. Barvy v dešti v městečku Huejutla ve státě Hidalgo. Kříže v Naolinco ve státě Veracruz. Řeka. Stát Oaxaca.
Martin (odborný asistent, historik): Barvy. Melancholie. Frida everywhere.
Martin (lékař): Pouliční stánky s jídlem najdete v každém městě a každé vesnici. Vždycky je možnost dát si tacos, enchiladas nebo něco jiného. Také je k dispozici spousta pochutin, třeba smažené brambůrky se salsou valentina. Ta ale často způsobuje gastritidu, a proto je mezi lidmi velice oblíbený lék Omeprazol. Lidé si vydělávají na živobytí, jak můžou – tančí na křižovatkách, prodávají žvýkačky, želatinu či bombóny na ulici nebo v autobusech. Málokdo žebrá. V Mexiku jsou běžné lékárny, které neprodávají patentované, nýbrž mnohem levnější generické léky. Zdravotnický systém je v Mexiku komerční záležitost, velké množství lidí si nemůže dovolit léky nebo služby kvalitního lékaře, a proto je tento typ lékáren velice důležitý.
Martina (finanční specialistka): Na ulicích je vidět chudoba, často výrazná. * Tradiční mexická kuchyně stojí na kukuřici a ta roste všude kolem. * Pro Mexiko jsou typické malé rodinné podniky a rukodělné výrobky.
Pavel (lékař): Mexiko z českého úhlu pohledu a pocity, které ve mně vyvolalo: Krásné barvy všeho mexického – živé tradice, přitažlivá historie, na první pohled báječné jídlo, veselý život. * Zátiší s dvěma babičkami. * Zájem politiků o lidi před volbami.
Petr (tenisový trenér): Všechny fotky, co jsem pořídil v Mexiku, pro mě mají význam. Fotil jsem diskrétně, aby si toho lidé nevšimli a neobtěžovalo je to. Například ve vesničce Chamula, kde lidé věří, že když se nechají vytotit, přijdou o duši, a já jsem to respektoval. * Stát Chiapas na hranici s Guatemalou. Dvě indiánské paní nás pozvaly k sobě domů a asi dvě hodiny jsme tam šli pralesem. * Tak se na venkově vyrábí tortily (kousek od města Morelia ve státě Michoacán). * Paní, co perou prádlo (při hranici s Guatemalou). * Indiánské slečny z vesnice San Juan Chamula v Chiapasu. * Modré agáve ve vesnici Tequila ve státě Jalisco.
Radim (filolog, odborný asistent): Kostel ve vesničce San Francisco de Acatepec u Mexico City, postavený ve stylu evropsko-indiánského synkretismu. Mexiko je pro mě právě propojení obou těchto svetů. * Na cestě do Oaxaky skupina vesničanů s autobusem zablokovala silnici a požadovala vyšetření vraždy jednoho jejich kolegy. Nevím, zda ta záležitost byla politicky motivovaná. Mexiko je pro mě také politický boj za spravedlnost. * Mexico City u Národního antropologického muzea. Když jsem šel po ulici, viděl jsem tam meditaci (aspoň myslím) nějaké náboženské skupiny. Tato fotka dokazuje koexistenci moderní doby a náboženství, které nemusí být nutně katolické.
Věra (matematička): Je to strašný stereotyp, ale myslím si, že i přesto je nopál velice mexický prvek, a že každý Čech si ho s touto zemí okamžitě spojí. * Kříž a oltář. Mexičané jsou věřící lidé a ctí své mrtvé.
Lucie (politoložka): Pláže a luxusní dovolené, kulturní památky, Mayové, koně, festivaly, oslavy, chudoba, lidé na ulici žebrají, zvířata trpí hladem.
Zuzana (lingvistka, odborná asistentka): Mexiko je pro mě kuriózní propletenec velkolepé minulosti, která se oslavuje a zároveň mizí z paměti. Mexiko je chudoba, která existuje uprostřed bohatství. Moderní doba, která se valí kupředu, aniž by ji napadlo se na chvíli zastavit a zapřemýšlet na tím, kam se to vlastně žene. Mexiko jsou nevýslovné prostorové vzdálenosti, které spojují i oddalují části země, které jako by od sebe dělila celá staletí. Mexiko je zbožnost, která nesouvisí jen s náboženstvím, ale i s jakýmsi uctíváním autorit a institucí. Mexiko je poklona před životem, která se projevuje jako soužití s lidmi, veselí a oslava, jakkoliv oslavenec může být i mrtvý. Mexiko je cyklická existence mezi tíživou šedivostí a smějícími se barvami.
