Krteček v zahraničí – to už tady bylo. Ale kdy jste ho naposled viděli po boku mexické vevyslankyně?
Jednoho krásného dne se Mexičanu Eriku Miguelu Martínezovi, tehdy na studentské výměně v ČR, podařilo mě pořádně zaskočit. Z Facebooku na mě vykoukla fotka, kde se o Krtečka Zdeňka Milera důvěrně opírá mexická indiánská panenka Lele. Krtek má nasazený svůj obvyklý odzbrojující úsměv a má proč, protože i když je mu 64 let (vymysleli ho v roce 1956), pohledná dívčina Lele se jej dotýká “jakoby nic” levým ramenem a působí přitom velice spokojeně. Vztah mezi nimi je ale čistě přátelský, jak se dozvíme dále…
Člověk se s takovým spontánním a roztomilým česko-mexickým experimentem nesetká každý den, a tak jsem Erikovi, autorovi fotky, hned napsala, jestli by nám své dílko nepropůjčil pro Českomexiko.cz. Půjčil, a rád.
Kdo je Lele?
Krtečka známe všichni, zato s Lele je u nás obeznámen málokdo.
Lele je tradiční hadrová panenka původem z indiánského národa Otomí. Její kolébkou je mexický stát Querétaro, proslavený mimo jiné svými šumivými víny. Lele v otomíjském jazyce znamená “miminko” a má sestřičku Dönxu (v překladu “panenka”). Obě postavičky se liší místem původu čili vesnicí, kde se podle tradice vyrábějí – Lele pochází ze Santiago Mezquitlán a Dönxu ze San Ildefonso Tultepec, obě ve stejném okrese.
Panenky odrážejí místní ženské kroje a liší se zejména pokrývkou hlavy. Dönxu nosí bílý slamáček, zatímco Lele čelenku ozdobenou mašlemi. Obě panenky tak vzbouzejí nostalgii po dobách, kdy ještě na mexickém venkově typické odívání neustoupilo džínám a teplákovým soupravám. Jsou to svého druhu velvyslankyně, které navenek reprezentují Mexiko a to často lépe než profláklá tequila, sombréra a mariachi. Jsou také pěknou ukázkou toho, jak v Mexiku dosud fungují umělecká řemesla a jak ručně vyrobené výrobky svou jedinečností dokážou prosvětlit místnost – možná, že se všechny Lele jmenují stejně, ale nenajdete dvě stejné.
Krtek a Lele – jak se to stalo?
Erik je profesí lektor jazyků a překladatel, který v České republice strávil pět měsíců na studiích. Během té doby se pokoušel identifikovat vše, co je pro naši zemi emblematické.
“Napadlo mě, že bych měl svým malým synovečkům koupit něco typicky českého, něco pro děti. Začal jsem se poptávat, nejvíc mi doporučovali Krtečka, a tak jsem nakonec koupil hned tři plyšové Krtky, protože mám tři synovce. A co se týče otomíjské panenky Lele, tu do Česka napadlo přivézt jednu moji mexickou kamarádku, protože je to známý symbol mexické kultury.”
Erik hrozně rád fotí, i když za profesionálního fotografa se zatím nepovažuje. Když viděl Krtečka a Lele pohromadě v jedné místnosti, napadlo ho zvěčnit je jako kamarády ze dvou různých kultur.
“Chtěl jsem, aby ty postavičky působily nerozlučně, protože si myslím, že lidstvo by mělo být jednotné. Neměli bychom si mermomocí všímat toho, co nás odlišuje a dělat z toho problém. Naopak bychom měli společně čelit komplikacím, kterými náš svět překypuje. Kdybych měl tu možnost, udělal bych podobnou fotku pro každou zemi na světě, aby naše vzájemné vazby byly ještě lépe vidět.”
Krteček v zahraničí už byl a to má s Lele společné. Krtek procestoval svět a několikrát byl dokonce ve vesmíru. Zděněk Miler ho totiž kdysi navrhl tak, aby nemluvil a mohl tak doputovat k dětem na celém světě. Krteček se proto dorozumívá zpola artikulovanými zvuky sem tam prokládanými nějakým tím citoslovcem či slovem na úrovni batolete. Lele, pokud vím, nevydává zvuky vůbec žádné. Možná i proto si ti dva rozumí – jazyková bariéra se mezi nimi nemůže projevit. Na rozdíl od znechucujícího pokusu o kamarádství Krtečka s čínskou pandou, kde postavička plynně mluví a přichází tím o svou nevinnou roztomilost i charakter (viz seriál z roku 2016), Erikovo zátiší s Krtkem a Lele je pěkně zticha a přitom mluví samo za sebe. Tato česko-mexická fotka by pana Milera určitě potěšila.
Co si o České republice myslí autor fotky?
Erik je dnes zase doma v Mexiku, ale k České republice si vybudoval pěkný (tedy nutně dvojznačný) vztah. Nemá tendenci naši zemi chválit do nebes jako někteří příliš dobře vychovaní cizinci-idealisté, ale ani ji neshazuje jako někteří jiní, kterým u nás není po chuti vůbec nic. Erik se u nás realisticky zorientoval v dobrém i zlém.
Na České republice oceňuje nádherné scenérie nebo třeba poctivost lidí, která vede k tomu, že je na ulicích bezpečno. Česko je pro něj malá, ale krásná a bezpečná země se silnou ekonomikou a proslulým hlavním městem. Na druhou stranu si ale myslí, že by Češi mohli být příjemnější na lidi kolem a také odolnější, protože jsou trochu zpohodlnělí. Také ho překvapila míra bezdomovectví, protože si myslel, že všichni Češi mají vysokou životní úroveň.
Erik si dokáže představit, že by jednou v České republice žil, přestože se od Mexika hodně liší.
“Navštívit zemi s jinou kulturou znamená začít myslet a jednat jiným způsobem. Nejde ale o to přestat být sám sebou. Po stáži v České republice se na některé věci dívám jinak, hlavně si víc vážím toho, co mám doma v Mexiku – své rodiny, jídla, přátel a tak podobně. Teď už vím, že všude dobře, doma nejlíp. Ale na druhou stranu bych si dokázal představit žít v České republice, kdyby na to došlo.”
Erik si v České republice uvědomil, že mezi zeměmi existují rozdíly, které ho nikdy předtím nenapadly. Díky svému pobytu dozrál a naučil se postarat se sám o sebe. Aby se lépe adaptoval, přizpůsobil české kultuře některé rysy svého chování, naučil se víc tolerovat zájmy a vkus ostatních. A potom vyfotil Krtečka a Lele ruku v ruce.
Pokud se vám jeho fotka líbí, klidně si ji odneste s sebou domů – je ke stažení jako tapeta na pozadí počítače.
720×1280
1080×1920
Na další Erikovy fotky se můžete podívat na jeho Instagramu.
Nebo máte náladu na další experiment? Podívejte se na kresbu Fernandy Vivanco, kde je pražský Hrad namixován s mexickými elementy!