Pražský Hrad, kukuřice, lebka a afrikány na jedné a té samé kresbě, to člověka nutí přemýšlet nad tím, kde je asi spojnice.

Mexičtí umělci, co se zabývají Českem, to jsou bílé vrány. V umělecké vizi mexické kreslířky Fernandy Vivanco je ale možné, „že právě vzájemné odlišnosti jsou největším pojítkem mezi protipóly.“

Jde o kresbu The Corn Monster (2019) čili Kukuřičná obluda, která vznikla kvůli přebalu knihy “Czech and Mexican Realities”, což je série srovnávacích studií Česka a Mexika. Když jsme uzavírali dohodu o spolupráci, kladli jsme Fernandě na srdce, aby ilustraci k naší knize koncipovala česko-mexicky, aniž bychom věděli, co to vlastně má znamenat. Ale znáte to: „však umělec si poradí“. A taky, že ano.

Fernanda na své kresbě zachytila setkání Česka a Mexika – zemí, které považuje za dva naprosto odlišné světy:

„Připadá mi, že Česko je klidná, spořádaná a úpravná země, v mnoha ohledech mnohem solidnější než Mexiko. Má lepší vzdělávací systém, společenskou organizaci a životní úroveň. V Mexiku vláda naopak sleduje jen vlastní zájmy a kolem 43% obyvatelstva zatím žije pod prahem chudoby. Lidé u nás mají nulové nebo nízké vzdělání, veřejné školy nejsou kvalitní a za ty soukromé se musí draze platit. Dalším velkým tématem je v Mexiku kriminalita a násilí páchané na lidech bez ohledu na pohlaví, rasu, povolání či věk. O Mexiku se toho dá říct hodně, ale bohužel ne vždy to nejlepší.“

Jak tomu rozumět?

Kresbu The Corn Monster podle Fernandy nelze interpretovat jedním „správným způsobem“. Jde ji ale analyzovat po částech.

„Kresba je koncipovaná jako skládačka vzájemně nesouvisejících dílů. Proto na ní nic nikam nezapadá a mezi jednotlivými prvky nepanují vzájemné vztahy. Obsahuje některé české elementy, ale protože Česko osobně neznám, mexické esence je tam víc. A celkově je mnohem abstraktnější, než na první pohled vypadá.“

Českou republiku na kresbě zastupuje pražský Hrad, respektive chrám svatého Víta, který sedí jako koruna na hlavě lebky. Ta souvisí s mexickým pojetím smrti, které je ve srovnání s českou kulturou spíše explicitní. Smrt jako by se v Mexiku brala s humorem, na lehkou váhu, jako by o nic nešlo. Ve skutečnosti je ale tento humor obranný mechanismus, jakýsi štít před strachem, který smrt v lidech nutně vyvolává.

Na Fernandině kresbě lebka korunovaná pražským Hradem ukazuje zuby z kukuřičných zrn. Kukuřice je základ mexické kultury, má klíčový mytologický význam a prostupuje místní gastronomii. Kukuřičný klas lebce také částečně překrývá „tvář“ a jeho šustí působí trochu jako jazyk, který vyplazuje skrze iluzorní úsměv (lebka se nesměje z vlastní volby, nýbrž kvůli neexistenci rtů).

V oblasti pravého očního důlku má lebka afrikán, v mexické španělštině sempasúchil (z nahuajského cempoalxóchitl, květ o dvaceti plátcích). Ten je už od předkolumbovských dob symbolem smrti. V dnešní době symbolizuje mexický Den mrtvých, kdy se z jeho okvětních lístků vysypávají cestičky mezi hřbitovem a domácnostmi. Po těchto cestičkách duše mrtvých mohou v době Dušiček zajít na návštěvu za svými rodinami. 

Pokud vás kresba Fernandy Vivanco oslovila, můžete si ji stáhnout jako tapetu na pozadí vašeho počítače nebo telefonu.

Kdo je Fernanda Vivanco Vergara?

Odmalička se zajímala o kresbu, ačkoli profesionálně se jí začala zabývat až od svého přijetí na Uměleckou fakultu Autonomní univerzity státu México ve městě Toluca. Od té doby její umělecké projekty vždycky vycházejí z techniky kresby, ačkoli ne vždy v tradičním formátu. Fernanda se pokusila koncept kresby dekonstruovat tím, že prozkoumala jeho definici a pak s ní začala experimentovat.

„Ptala jsem se sebe sama: jakým směrem bych mohla kresbu posunout, aby to nebyla jen tužka na papíře?“

Své experimenty prováděla třeba tak, že kresby převáděla na zvukové obrazy a naopak. Z „tradiční“ kresby převzala čínský inkoust, uhel, akvarel, tuhu a digitální média. K experimentování zase použila reproduktory a zesilovače. Jeden z jejích pokusů spočíval v tom, že do blízkosti reproduktorů na bavlněný papír pokládala misky s čínským inkoustem nebo akrylovými barvami, pak začala přehrávat různé zvuky, písně, skladby a mluvené slovo a sledovala, co se stane.

Co se týče ilustrace, Fernandu zajímají zejména studie biologických motivů (zvířecí a lidská anatomie, rostliny) a také ji baví interpretovat si po svém mytologie různých zemí. Ráda si vymýšlí různá amorfní stvoření a podivné deformované tvory, ať už děsivé či spíše legrační. Její zájem také vzbouzejí společenskopolitická témata a zpodobňování konceptů jako je minimální plat, vlajka, teritorium či revoluce.

Další tvorbu Fernandy Vivanco si můžete prohlédnout zde.