Pandemie COVID-19 v Mexiku vyvrcholila na svátek matek 10. května. Průměr nakažených koronavirem byl 6.6 osob na každých 100 000 obyvatel ze stotřicetimilionové populace. Jenže mexické statistiky jsou pravděpodobně nepřesné, počet provedených testů mizivý a statistiky z různých zemí mezi sebou metodologicky těžko porovnatelné. Takže nemá valný smysl dumat nad tím, jak moc COVID-19 Mexiko postihl nebo nepostihl. Mnohem zajímavější je podívat se, jak se s izolací vynucenou epidemií vyrovnává země, kde osoba oddělená od ostatních okamžitě začíná chřadnou nedostatkem lidského tepla. Mexiko je totiž místo, kde lidé nabírají dech a energii tím, že jsou permanentně ve společnosti ostatních.

 

Po(s)tupné rozhánění stáda. Řídký gel a další strategie

V Mexiku se karanténa vyhlašovala po fázích. Na začátku fungovala jako dobromyslné vládní doporučení, posléze došlo ke zpřísnění, až nakonec stát začal pohyb lidí regulovat. Ve středním Mexiku (a pravděpodobně i jinde) došlo dokonce k policejním represáliím, kdy opancéřované  jednotky vyháněly pouliční prodavače z centra města a nutily majitele obchodů zavírat.

Mexiko se postupem času zaplnilo různými „funkčními“ strategiemi. Patřil mezi ně například „nucený odpočinek“ (descanso obligatorio), kdy auta v závislosti na koncovém čísle poznávací značky nesměla vyjíždět jeden den v týdnu a ob týden o sobotách. Připomínalo to spíše diktátorské omezování emisí než protiepidemické opatření. Tím, že jeden den v týdnu člověk nevyjede autem podle mě nic nezmění na tom, že hned další den si zajde někam na mejdan. Nebo si ho uspořádá přímo doma a pozve ostatní s tím, že nemůže jet za nimi.

Další účinná strategie sestávala ze šplíchání k nepoznání zředěného dezinfekčního gelu na ruce při vstupu do supermarketu, kde ale nikdo z personálu ani zákazníků uvnitř neměl roušku. Když jsem hlídačům naznačila, že to nemá logiku, bylo mi řečeno, že je to nařízení federální vlády (překlad: něco podobně nezpochybnitelného jako papežská bula) a vesele se šplíchalo dál. V zájmu spravedlnosti dodám, že nošení roušek se asi po týdnu napravilo, zato hustota gelu nikdy. Také byl nařízen zákaz vstupu dětem a starším občanům do obchodů. Proč dětem, toť otázka, protože jsou podle všeho nejméně rizikovou skupinou. To moje bylo navíc na rozdíl od mnoha zákazníků a prodavačů orouškováno (zaroušeno? obroušeno?) velmi důkladně. Argumentace s hlídači nikam nevedla – narazila jsem na další papežskou bulu. Tím se mi nákupy značně zkomplikovaly, protože ratolest obvykle není komu nechat, když je lednička prázdná a člověk se chystá do obchodu.

Lidová praxe rozhodla, že karanténa skončí na Den matek

Pandemie COVID-19 v Mexiku prošla zlomovým okamžikem na Den matek. To už sedět doma nevydržel vůbec nikdo. V obchodech se stály fronty na dorty, které se kvůli povinnému rozestupu táhly až na ulici. Jestliže svátek matek je v Mexiku tradičně den, který si navýsost užijí všichni kromě samotné matky, na jejíž počest celá rodina slaví, popíjí, špiní nádobí a domácnost všeobecně, tento rok to platilo minimálně trojnásob. Svátek matek byla ideální výmluva, proč konečně začít zase „fiestovat“. Ale tím to neskončilo. Jakmile slavící matkomilce chtěla rozehnat policie, ti využili toho, že jsou početně v převaze (fiesta pod dvacet lidí není fiesta), v řadě případů se na policisty vrhli a zmlátili je. Policie se po této zkušenosti do jistých čtvrtí přestala odvažovat.

Dalším zoufalým momentem byl v Mexiku nedostatek piva. Tzv. suchý zákon pití odsoudil, protože mexická vláda je něco jako kojící matka (ano, asociace se svátkem matek je na místě), a tudíž rozhodla za své poněkud nekontrolovatelné občany existenciální otázku „pít, či nepít“. Odůvodnění: klesne úroveň domácího násilí. „Pít nebude nikdo,“ rozhodlo se šmahem a pivo se do obchodů přestalo dodávat. Corona, Tecate ani Indio najednou nebyly a mexická identita se ocitla v ohrožení. Regály vyschly, i když nutno podotknout, že jiný alkohol zůstal. Kvůli vysokým cenám se tím ale problém žíznivců nevyřešil, a ti znechuceně usrkávali (v normálních časech opovrhovaný) americký nízkoalkoholický Budlight.

Pak se ale situace příkře obrátila. Když se rozhodovalo, která zásadní průmyslová odvětví mají „naskočit“ po skončení nejpřísnější karantény na začátku června, hádejte, co se objevilo na čtvrtém místě v sousedství automobilového průmyslu?

Se Zuzanami mluvte zásadně s odstupem

A aby toho tragikomického vyznění nebylo málo, jako třešničku na dortu vzpomenu pokus radnice středomexického městečka Metepec přiblížit místním lidem koncept Su Sana Distancia. Jde o doporučovaný dvoumetrový odstup mezi osobami, což je cosi komplikovaného v zemi, kde společenská norma přikazuje zdravit se polibkem na tvář, objetím nebo nejlépe obojím. Su Sana Distancia je slovní hříčka, která vychází z ženského jména Susana a toho, že ve španělštině su znamená „jeho“, „její“ nebo „jejich“. Distancia znamená vzdálenost. Su Sana Distancia tedy může znamenat jak „Zuzana Odstupová“, tak „jeho/její/jejich zdravý odstup“. Vláda za tím účelem vytvořila animovanou postavičku sexy superhrdinky s roztaženými pažemi, kterou začala šířit po sociálních sítích. Radnice v Metepeku to ale takříkajíc „pohnojila“. Nechala natočit klip, kde superhrdinka Susana Distancia ztělesněná korpulentní dámou (jednou známou herečkou, podle fake news samotnou starostkou) pobíhá po centru města natěsnaná v uzoučkém trikotu a provádí hrdinská gesta. Lidé srovnávali obrázek a skutečnost a popadali se za břicho.

 

 

Susana Odstupová originál (vlevo). Susana Odstupová v metepeckém podání (vpravo).

Ke konci karantény se pak všechno začalo přehánět a uvádět do nejrůznějších extrémů. Například jistá nejmenovaná univerzita v rámci hygienických opatření svým pracovníkům předepsala (kromě tradiční roušky a umývání rukou) následující:
– oholit si kníry a vousy
– nenosit kravatu
– vyhýbat se kontaktu s tlačítky a klikami
– nosit drdol
– a zásadně používat nedominantní ruku.

Je pravda, že v mexické karanténě se všem otočil život vzhůru nohama?

Co se změní, když je člověk odsouzen ke karanténě v zemi jako Mexiko? Z mého českého úhlu pohledu jak hodně, tak málo.

Na jednu stranu jsou věci, o které našinec nemůže přijít, protože je ani předtím neměl. Třeba co se týče sportování a volného pohybu, v Mexiku se ani jedno skoro nepraktikuje, protože lidé podle amerického pohodlného modelu všude jezdí autem. V zemi je navíc relativně nebezpečno na to, aby člověk jen tak bloumal po ulicích, o procházkách po přírodě ani nemluvě (ne že by o ně někdo stál, pro Mexičany je hlavní být doma s rodinou nebo někde na párty, karanténa nekaranténa). Pandemie COVID-19 v Mexiku tedy v mnoha ohledech nepřinesla nic nového.

Na druhou stranu našinec o některé věci přijde, ale je rád, že o ně přišel. Díky karanténě nemusím každý den strávit dvě hodiny v autě a dopravních zácpách, abych zavezla dceru do školky, dostala se na do práce a zase zpátky domů. Můj styk s institucemi ustal nebo probíhá telefonicky, díky čemuž už nemusím řešit nejrůznější překomplikované a nesmyslné byrokratické úkony, na které je mexický systém vysazený. Mexické fiesty se teď tolik nepořádají, čímž mi ubylo stresu z masového shromažďování trvajícího hodiny až dny, bez kterého je integrace v Mexiku nemožná, ale které Čechy po nějaké době začne vysilovat. Mexiko je zkrátka hektická země – pořád se něco děje, všude je aktivita, barvy, hluk, smích, pokřikování, hudba, zapnutá televize… Když to shrnu, do Mexika pravidelně jezdím od roku 2007, trvale zde žiji od roku 2012 (před měsícem mi naběhlo právo na mexický pas), ale musím říct, že takový poklidný životní styl jsem tady za celá ta léta ještě nezažila. Jinými slovy karanténa mě psychicky nepostihla v takové míře, jako jiné lidi kolem, naopak si konečně odpočinu.

Pracuji pro státní univerzitu, takže mám příjem zajištěný. Zato lidé zaměstnaní v soukromém sektoru jsou na tom podstatně hůře. Už tak mizivá mexická střední třída „táhne“ svými daněmi zbytek celé této obrovské země, což v blízké budoucnosti nutně bude muset mít následky. Soukromé firmy během karantény využívají svůj (už tak špatně placený) personál po turnusech, kdy část pracuje v módu home-office, další část některé dny z kanceláří a zbytek byl propuštěn.  

Mexičtí chudí – karanténa bez jistot

Zdaleka nejhorší situaci zažívá v Mexiku na účet pandemie COVID-19 ten sektor společnosti, který se pohybuje v šedé zóně ekonomiky. Podle toho, jaký si vyberete zdroj, jde o 30 až 40 procent populace. Ten z velké části nemá zajištěné zdravotní pojištění, o neexistujícím sociálním pojištění nemluvě. Vzhledem k tomu, že mexická kultura je nastavená spíše „prezenčně“, málokdo myslí na budoucnost a vytváří úspory na horší časy. To si teď vybírá svou daň. Když tento údaj dáme do souvislosti s tím, že přibližně polovina obyvatel země žije na hranici nebo pod prahem chudoby, snadno si domyslíme, jaký problém pro tento sektor představuje karanténa. Jde o osoby, které tvrdě pracují, ovšem bez jakékoli perspektivy a jistot, a jež závisejí na příjmu z každého dne. Pokud mezi nimi dojde k výpadku příjmu, protože většina lidí je zavřená doma a pouliční prodej (venta ambulante) nevynáší, může to mít pro jejich rodiny fatální následky.

V Mexiku se proto v posledních dnech objevují různé solidární strategie, které mezi běžnými Mexičany v dobách krizí spontánně vznikají (vzpomeňme na občanskou pomoc během ničivého zemětřesení ze září roku 2017). Například jeden z mých dobrých přátel, umělecký řemeslník z indiánského národa tsotil, který žije v odlehlé komunitě na jihozápadě Mexika a pracuje jako turistický průvodce, teď kvůli výpadku cestovního ruchu přišel o zdroj příjmů. Uspořádal proto tombolu, do níž vložil tři balíčky se svými produkty (bio kávu z vlastní plantáže, domácí med a tsotsilské brokátové výšivky). Z prodeje lístků, v němž ho podpořili jeho známí a bývalí klienti, teď bude schopen finančně vyžít po zbytek karantény.

 

 

Je zkrátka ideální doba na to, abychom každý ze svého lokálního kontextu začali přemýšlet, co bude dál, a jak budeme v budoucnu předcházet naší závislosti na světových tržních „bublinách“. Může to být komunitní výměna služeb, green roofs, diverzifikace aktivit, revalorizace místního zemědělství, cokoliv, ale s něčím bychom přijít měli.

Pokračujte ve čtení! Další témata z našeho blogu najdete zde.